špagety

Existuje nějaká závislost mezi tím, jak vypadá náš talíř špaget a jak se cítíme? Když grafologie dokáže odhalit osobnosti, nálady a naše rozpoložení podle písma, co kdyby mohla více říct špagetologie?

Jako první jídlo v Dánsku jsem si uvařila špagety s čalamádou od babičky. Na Velikonoce mi dala babička tu stejnou čalamádu, takže jsem si pak udělala zase špagety, ale přidala jsem krevety. I když tady je asi rozdíl jenom dánský plat. Ale i to napoví hodně!

Špagety nás provází životem už od dětství. Nepamatuji si, že bychom doma jedli špagety s kečupem a eidamem, ale zdá se mi, že to je asi nejtypičtější český "recept" na odbytí jídla i sebevědomí. Čím méně sebeúcty, tím více sýru.

Ve školní jídelně nám dělali zahradnické špagety. Nejsem si jistá, jestli ta zelenina někdy viděla zahradu, ale zase se dost vyznala v mrazácích. Nejvíc mě ale stejně fascinovalo, jak se při obědě ukázalo, JAK každý jí jinak.
Vždycky jsem používala jenom vidličku a aby se neřeklo, brala jsem si i nůž. Teď si beru vidličku a lžíci a dokonce s tím umím i zacházet.

Už ani nevím, kdy to bylo, a možná to nebyla ani ségra, ale myslím, že mě zrovna ona naučila, jak je jednoduché udělat dobrou červenou omáčku ke špagetám. Ale hlavně to, že se musí těstoviny s omáčkou smíchat, aby pak nebyly suché. To taky úplně všichni nedělají. Asi si užívají chuť suché těstoviny a třeba by na ní nejradši dali granko s máslem.

Nevím, kdy v Čechách začaly první "pizzošky", které dělaly i špagety, ale rozhodně nám ukázaly novinku. Parmigiano. Nastrouhaný parmezán místo eidamu, který není vegetariánský, protože se na jeho výrobu používá žvočišné syřidlo (enzym chimosin v žaludku telete, dobrou chuť). Nebo mozzarella a bazalka a zalít olivovým olejem. V tu chvíli jsme si začali připadat jako Italové.

Špagety asi symbolizují komfort. Pocit naplnění. Z mouky, ale třeba i ze života.
Vařím si špagety, když se chci cítit nějak "doma". Jednou jsem fakt neměla ani rajčata ani pesto, ale můj mentální stav vyžadoval špagety. Nakonec jsem je udělala s kuskusem a se zelím.

Až někdy ochutnám špagety s nastrouhanými lanýži, bude to satisfakce asi jako při uběhnutí maratonu (to jsem taky ještě nezažila). Nebo jako když jsem si udělala celozrnné špagety.

Měníme se v detailech.
Nikdy nám nenarostou na hlavě parohy a taky se z nás nestane chobotnice, ale uvnitř stejně nezůstaneme stejní a budeme se měnit.
Tak jako ty špagety.

they say everything starts with a dream, right?