první týden v Dánsku

Dnes je to přesně týden, co jsem se vydala směr Aarhus, druhé největší město Dánska. Může se to zdát jako chvilka, ale za tu dobu mě toho tady překvapilo už doopravdy hodně. Za pár týdnů mi většina z těchto věcí nebude připadat zvláštní, ale normální. Třeba jako to, že prší i z modré oblohy. Na to jsem si zvykla celkem rychle. Stalo se to tady takovou mou životní jistotou. Pokaždé, když vyjdu z domu, tak si na 100% můžu být jistá, že bude pršet. Ale deštník s sebou nikam nenosím, protože je naprosto zbytečný kvůli silnému větru od moře (a taky ho tady ani nemám).

Dánsko není tak rovná země, jak se tvrdí.
Ano, stále je to placka, kde nejvyšší hora kopec má pouze 170 metrů nad mořem. Když se ale potřebujete dostat z pláže domů, musíte vyšlapat táhlé kopce, které vypadají jako rovina (což je na tom to nejhorší).

Kolo má přednost všude (skoro)
Cyklostezky jsou tu podél každé silnice, kola mají na křižovatkách vlastní semafory a pruhy. Už se mi několikrát stalo, že auto stálo při odbočování na cestě pro kola. Jakmile si ale všiml, že jede někdo na kole, tak jednoduše zacouval dozadu, aby cyklista mohl projet. Řídit auto bych tu nechtěla.

Sluchátka
Jak se baví lidi na cestě do práce nebo do školy? Mají sluchátka a něco poslouchají. Já vím, není to zrovna nový objev, ale představte si 60letou paní s bílými iPhone sluchátky, jak si jede na kole. Není tady moc lidí bez sluchátek, fakt!

Všichni mluví anglicky
A když píšu všichni, myslím všichni. Jedna velmi stará paní na mě a skupinku Slováků promluvila dánsky. Omluvili jsme se, že nerozumíme, a ona s námi začala konverzovat v angličtině.

Trust
Při jedné prezentaci ve škole jsme rozebírali Dány. Jaké slovo zaznělo nejvíc? "The Danes trust you not to steal their bike. That's why they don't lock it." Dánové prostě věří, že všichni dělají to, co by měli, že se každý snaží na maximum. Není to krásný?

Neformálnost
Při návštěvě úřadu nám jedna paní kontrolovala formuláře, jestli je máme správně vyplněné. Slovence ve frontě přede mnou chyběl jeden podpis. Poblíž  nebyl žádný stůl a úřednice se nabídla: "Do you want to sign it on my back?"

Vlajky
Supermarket, kam chodím nakupovat, má mezi regály navěšených víc než 200 dánských vlajek (asi je jednou zkusím spočítat). U každého domu stojí stožár, na kterém vlaje dánská vlajka.

Platba kartou
Z mé normální otázky: "Můžu platit kartou?" se stalo "Can I pay by cash?" Ano, bylo zbytečné měnit si nějaké peníze. Platit kartou se dá v každém baru. A většina Dánů používá ještě speciální službu MobilePay.

Zítra mě čeká první oficiální školní den. To bude podle mě ještě delší seznam nových a neuvěřitelných situací. Ale ty třeba zase příště...