život

V životě záleží jen na jedné věci. Na lidech, které máme okolo sebe. A pak ještě na druhé. Na zdraví. Zdravý člověk s báječnými přáteli a podporující rodinou, nic není víc.

Vrtá mi tedy hlavou, proč se o sebe nestaráme a proč nezvládáme komunikovat s lidmi. Osobní kontakt jsme vyměnili za sociální sítě. Když vidíme na insta stories, co dělal každý o víkendu, tak už vlastně nemáme potřebu spolu mluvit. To, že nám někdo dá srdíčko na fotku pro nás znamená zájem o naší osobu.

Kdy jsme ale naposledy někomu místo lajků věnovali svůj čas?

Jak by vypadal život, kdyby neexistovala smrt? Asi bychom se nesnažili, odkládali všechno, co se dá, protože by na to bylo dost času. Nedělali bychom dobré skutky, neusmívali se, nekomunikovali spolu, nepřemýšleli nad svými sny. Byla by to jenom nekonečná cesta bez cílů.

Počkat, ale tady něco nehraje...

Nežijeme takhle náhodou i přesto, že naše cesta má někde svůj konec a nevíme kde?

Smrt by měla dávat našim životům smysl. 

Hlavně asi tenhle:

Žijeme jen jednou a je to sakra krátká doba.

Za jeden rok strávíme 2555 hodin spánkem, 109 hodin sprchováním, 548 hodin psaním zpráv, 1840 hodin prací nebo školou, 296 hodin jídlem pizzy, kebabů, salátů nebo třeba raw cuketových špaget.

To, co nám zbyde je... život. Takže si ho pojďme naplno užít a dělat, co nás baví, kdykoliv můžeme. Pokud se tedy nechcete vzdát času ve sprše a tím si ho prodloužit. Ale úplně bych to nedoporučovala...