nešvar
Musím vás, ač nerada, upozornit na jednu velice důležitou věc. Rozmohl se nám tady takový nešvar. Děti velice často používají sprostá slovíčka. Zejména pak jedno slovo. Je to slovíčko sustainability.
Musím se přiznat, že jestli si přečtu ještě 1 článek o sustainability neboli udržitelnosti, tak mi pukne hlava. Proč? Je toho prostě moc. Tímto rozhodně nechci nikoho urazit, uznávám všechny, kteří se v něčem najdou, změní svoje návyky, vyhledávají si nové a nové informace a nakonec je i předávají dál.
Jenže mezi extremismem a životním stylem si mi zdá hrozně malá hranice.
Nejsem vegetariánem, ale snažím se nejíst maso ke každému jidlu. Jenže v noci při nějaké akci ve 3 ráno mám stejně chuť na kebab.
Nejsem vitariánem, i když v létě vůbec nemám chuť na vařená jídla a radši bych jedla saláty.
Klidně si koupím sušenku, která je gluten free, lactoce free, palm oil free (jen ne money free), ale nemám problém dát si Mil(k)u
Bílý jed ala mouku se snažím omezovat nebo aspoň tu psenicnou, ale víte kolik stojí bezlepkový pivo?! A stejně pak neodolám špagetám.
Jasně, že mě při vynášení odpadků napadá, že bych nemusela vůbec nic vyhazovat a být jako Bea Johnson, ale nestačí být prostě less waste?
Oblečení nakupuju, jenom když potřebuju (možná méně než potřebuju), a nosím co nejdéle to jde (možná až moc), ale nebudu brečet, když si něco koupím ve fast fashion
Tohle všechno vypovídá spíše o mně. Možná jsem moc líná na to, abych se do něčeho "zabrala" pořádně na 100%.
Ale víte co? Podle mě to nejde. A nejde to ani na 90%.
Co mi stačí ke štěstí? Zlatá střední cesta.
Až budete zase něco číst o tom, jak máte nakupovat v second handech nebo budete od kamaráda poslouchat, jak je šťastným veganem, nebojte se, že děláte něco špatně.
Pokud vám nevadí, že nosíte trička ušitá dětmi v Bangladéši, že sníte řízek z prasete, dáte si tatranku plnou cukru a palmového tuku, kvůli kterému se vypalují lesy, tak to dělejte.
Až vám to začne vadit, tak to změňte.
Svědomí má každý člověk svoje, tak ať vám z toho prostě nejde hlava kolem.
Já jdu upéct lepkovou pizzu, vyhodím přitom spoustu odpadků, které pak vytřídím, zatímco mám na sobě H&M brýle, které našly spolužačky na zemi, a pak to zapiju vodou z kohoutku (ta je snad ještě dovolená, nebo přichází nějaký nový trend pít dešťovou vodu?)
Odkud to přišlo?
A to říkají všichni?
VŠICHNI!!!
Musím se přiznat, že jestli si přečtu ještě 1 článek o sustainability neboli udržitelnosti, tak mi pukne hlava. Proč? Je toho prostě moc. Tímto rozhodně nechci nikoho urazit, uznávám všechny, kteří se v něčem najdou, změní svoje návyky, vyhledávají si nové a nové informace a nakonec je i předávají dál.
Jenže mezi extremismem a životním stylem si mi zdá hrozně malá hranice.
Nejsem vegetariánem, ale snažím se nejíst maso ke každému jidlu. Jenže v noci při nějaké akci ve 3 ráno mám stejně chuť na kebab.
Nejsem vitariánem, i když v létě vůbec nemám chuť na vařená jídla a radši bych jedla saláty.
Klidně si koupím sušenku, která je gluten free, lactoce free, palm oil free (jen ne money free), ale nemám problém dát si Mil(k)u
Bílý jed ala mouku se snažím omezovat nebo aspoň tu psenicnou, ale víte kolik stojí bezlepkový pivo?! A stejně pak neodolám špagetám.
Jasně, že mě při vynášení odpadků napadá, že bych nemusela vůbec nic vyhazovat a být jako Bea Johnson, ale nestačí být prostě less waste?
Oblečení nakupuju, jenom když potřebuju (možná méně než potřebuju), a nosím co nejdéle to jde (možná až moc), ale nebudu brečet, když si něco koupím ve fast fashion
Tohle všechno vypovídá spíše o mně. Možná jsem moc líná na to, abych se do něčeho "zabrala" pořádně na 100%.
Ale víte co? Podle mě to nejde. A nejde to ani na 90%.
Co mi stačí ke štěstí? Zlatá střední cesta.
Až budete zase něco číst o tom, jak máte nakupovat v second handech nebo budete od kamaráda poslouchat, jak je šťastným veganem, nebojte se, že děláte něco špatně.
NIKDO TOTIŽ NEDĚLÁ NIC ŠPATNĚ!
Pokud vám nevadí, že nosíte trička ušitá dětmi v Bangladéši, že sníte řízek z prasete, dáte si tatranku plnou cukru a palmového tuku, kvůli kterému se vypalují lesy, tak to dělejte.
Až vám to začne vadit, tak to změňte.
Svědomí má každý člověk svoje, tak ať vám z toho prostě nejde hlava kolem.
Já jdu upéct lepkovou pizzu, vyhodím přitom spoustu odpadků, které pak vytřídím, zatímco mám na sobě H&M brýle, které našly spolužačky na zemi, a pak to zapiju vodou z kohoutku (ta je snad ještě dovolená, nebo přichází nějaký nový trend pít dešťovou vodu?)
Komentáře
Okomentovat