co se děje, když se nic neděje

(vidíte se s někým po dlouhé době)

"Ahoj, jak se máš?"
"Ale jo, dobrý, konečně bude léto."

Co mi běhá v hlavě? 

"Ach jo, jsem úplně dead, poslední dobou nic nedělám, jen se učím nebo se neučím a jsem z toho ve stresu. Pravidelně si kupuju zmrzlinu, netřídím odpad, vypadám jako panda, protože mám opálené brýle, těším se na volno, až někam vypadnu, budu zase běhat, chodit ven. Jo a jediný, co chci, je pivo (nebo vložte jakýkoliv jiný alkoholický nápoj, pro vás dostatečně přijatelný)"

Jednou za čas přichází období, kdy se tak nějak všechno nahromadí. Škola, zkoušky, práce, cokoliv.
Období nesvobody, svázanosti.. Je to děs, to víme všichni. Ale jak o tomhle mluvit?

Na sociálních sítích všichni sdílíme svoje kafíčka, randíčka, selfíčka a srdíčka. Kdo se ale odváží sdílet učebnice, zoufalství, obžerství, rychlé večeře a bordel na stole? Na to nejsme zvyklí, není to "přijatelné". Sociální sítě bývají pro ukázku života, který bychom chtěli mít nebo který si vytváříme. Ne ten, který žijeme. 

A proto...bořme dějiny, udělejme bordel! Začněme se bavit o tom, co se normálně neřeší. Třeba pak přijdeme o všem tak známou prokrastinaci. V jedné chytré TED talk jsem se dozvěděla, že prokrastinujeme pro uvolnění stresu. Co kdybychom se nestresovali, že se v našich životech zrovna neděje něco, co bychom mohli sdílet? Co kdyby se nepovažovalo za plnohodnotně strávený čas jen cestování a práce? Co kdybychom byli schopní odpovědět na otázku "Co v práci/ve škole" něco jiného než "Nic."?

Pokaždé, když někdo řekne, že nic nedělal, lže. Musel něco dělat (minimálně dýchal, ležel nebo seděl).

Přestaňme si lhát a buďme hrdí na to, jak trávíme svůj čas.